Jak si princ na sebe vzal tmavý oblek…

Prof. Štědroň při přednášce / Foto: M. Uma

18. 03. 2010
Je úterý 16. března 18.00 a v tanečním sále ZUŠ Františka France asi tři desítky dychtivých očí visí téměř netrpělivě na rtech štíhlého šarmantního charismatického muže, který stojí v popředí. Profesor Miloš Štědroň, známý skladatel, muzikolog mezinárodního významu, za námi opět přijel, aby místním milovníkům vážné hudby opět pomohl poodkrýt kousek nesmírného tajemství, kterým nás hudba fascinuje a přenáší do jiných světů.

V září loňského roku nám poutavě vyprávěl „jak to ve skutečnosti měl“ Bohem obdařený geniální Mozart s tím údajně zlotřilým sokem Salierim. Ano, bylo to trošku, tedy přesněji řečeno, úplně jinak, než to světu popsal ve svém jinak fantastickém filmu Miloš Forman.

Tentokrát nás však pan profesor zavádí do – pro mnoho z nás zdánlivě důvěrně známých – domácích vod (a to téměř doslova). Zřejmě neexistuje nikdo, kdo by neslyšel nebo nevěděl o tom, jak původně řeznický synek, později možná náš nejvýznamnější skladatel, Antonín Dvořák, složil svou skvělou operu Rusalka. Všichni zhruba víme, že tam ubohá Rusalka bledá zpívá měsíčku na nebi hlubokém a že květiny bílé po cestě, po cestě všude kvetly.

To, že je pan profesor neuvěřitelně vzdělaný, sečtělý, znalý, s rozsáhlými encyklopedickými znalostmi ze všech koutů lidské činnosti, zejména však hudby, to ví každý, kdo někdy otevřel kterékoliv noviny na stránkách kulturní rubriky nebo chodí do divadla. Není však ani zdaleka samozřejmostí, že takovýto vědátor v tom nejlepším slova smyslu se umí o své znalosti dělit tak, aby mu rozuměl i naprostý laik. A toto právě Miloš Štědroň umí nedostižně. Hovoří okouzlujícím způsobem, poutavě, jeho slova jsou zvukomalebná, větná spojení nápaditá a pestrá. Těmito prostředky dociluje maximální koncentrace posluchačů, přibližuje nám spoustu zajímavostí, postřehů, ale i humorných vsuvek, přechází z citátů v němčině do ruštiny a angličtiny a to vše svým neopakovatelným a nenapodobitelným způsobem. Je to vynikající zážitek, který umocní projekcí pařížského provedení Rusalky v režii Roberta Carsena z roku 2002, kterou mistrně technicky zajišťuje zástupce ředitelky ZUŠ Martin Uma. Přesto je třeba podotknout, že scéna je pro nás našince trošku nezvyklá – inscenace opery je v lehce modernistickém pojetí, žádný les ani hrad, ale velká ložnice, žádné jezero, ale mělký bazén. Princ má na sobě slušivý tmavý oblek s dobře sladěnou kravatou, Rusalka i Cizí kněžna střídají šaty se sexy župánky i kombiné. Ne každému je tento styl po chuti a to platí i pro některé z posluchačů přednášky. Nad vším však ční nádherná velebná hudba, která všechny případné odpůrce režijního pojetí usmiřuje. I díky ohromujícímu výkonu orchestru je zážitek tak expresivní, že jedna z návštěvnic se poté svěřuje, že při tragickém závěru ji emoce dohnaly až k slzám. Ale nesmrtelný pohádkový příběh o nešťastné nenaplněné lásce, možná i proto, že věčný příběh střetávání se mužského a ženského světa zažil každý z nás, vyvolává silný dojem patrně ve všech posluchačích. Při přenosu závěrečné děkovačky máme chuť přidat se a ocenit tak výkony Renée Fleming, Evy Urbanové, Sergeje Larina a dalších.

Zaslouženého potlesku se však zejména dočká po zásluze hlavní protagonista úterního večera – profesor Miloš Štědroň. Na závěr opět projeví svůj smysl pro humor, když nám krátce pouští ukázky z muzikálu Rusalka. Po čerstvém zážitku z takřka dokonalého výkonu z Paříže působí produkce našich popových hvězd až absurdně a kouzlem nechtěného komicky, ten rozdíl je velký asi jako rozdíl mezi Urbánkem a Everestem.

Smyslem přednášky bylo také ukázat, že dnes jsou operní inscenace pod vlivem režisérů, kteří někdy zdařileji, někdy méně zdařile, se pokoušejí přetvořit provedení podle svých představ. Nakonec však naštěstí vždy zůstává nesmrtelná a povznášející hudba. Na úplný konec hřejivými a empatickými slovy umocnila prožitek organizátorka večera ředitelka ZUŠ MgA. Jana Jelínková, které patří dík za to, že se akce mohla úspěšně uskutečnit.

Když jsem večer noční tmou vezl pana profesora domů, měl jsem neklamný pocit, že u nás byl rád. Ostatně, že mu u nás bylo doslova výborně, napsal i do kroniky školy. Určitě jsme se neviděli naposledy, z čehož se jistě raduje i duchovní matka (snad mi promine za tento výraz) a iniciátorka přednášek, paní Marie Koukalová, které za nápad patří uznání to největší.

Ing. Pavel Dvořák, MěÚ


 

Zpět diskuse diskuse | počet příspěvků: 123

 
J. Jelínková, P. Dvořák a M. Štědroň / Foto: M. Uma
J. Jelínková, P. Dvořák a M. Štědroň / Foto: M. Uma
Účastníci přednášky / Foto: M. Uma
Účastníci přednášky / Foto: M. Uma
Prof. Štědroň při přednášce / Foto: M. Uma
Prof. Štědroň při přednášce / Foto: M. Uma
Foto: M. Uma
Foto: M. Uma
 Foto: M. Uma
Foto: M. Uma
 Foto: M. Uma
Foto: M. Uma
webdesign: Jaytech